ochutnávka z daleké země…..
….. je zde k nahlédnutí. Minulý týden jsme se vrátili ze své třetí zahraniční cesty, tentokrát z Izraele. Jedenáctidenní cesta vznikla na základě pozvání organizátorů z Muzea holocaustu Beit Terezin. Tato organizace pečuje o bývalé terezínské vězně českého původu, kteří se jednou ročně scházejí na svém výročním shromáždění. Součástí této akce není pouze schůzování a setkání s českým velvyslancem, ale i kulturní vložka. O tu hudební se tentokrát postaralo Řehečské kvarteto, které v rámci těchto setkávání absolvovalo celkem čtyři oficiální vystoupení.
Těmto bývalým vězňům je dnes již více než osmdesát pět let a stále jsou schopni se domluvit pěknou češtinou. Také si rádi zanotují a vzpomenou si na českou lidovou písničku. Proto jsme v našem repertoáru záměrně potlačili vlastní textovou tvorbu a hráli spíše originální české písně.
Veliký zájem byl také o nejmenšího člena kvarteta, loutku Matěje Bártu, který k této příležitosti dostal nový akordeonek a vedený Katkou „řádil“ hlavně mezi posluchačkami.
Po vystoupení byly zájemcům rozdávány vícejazyčné propagační materiály o Jičíně, které nám na cestu ochotně poskytl odbor kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Jičíně.
Během pobytu jsme se měli možnost dvakrát sejít a pobesedovat s českým velvyslancem v Izraeli panem Tomášem Pojarem a jeho chotí.
Velmi příjemné a emotivní zároveň bylo setkání s čtyřiaosmdesátiletým panem Jiřím Blochem, který tehdy jako patnáctiletý učil na akordeon v terezínském ghettu spoluvězně. Pro jeho horší zdravotní stav jsme se vydali za ním a jeho manželkou, také bývalou terezínskou vězeňkyní k němu domů, do města Zikhron v Karmelském pohoří. Zde proběhlo neformální setkání, kde se hrálo, zpívalo a vzpomínalo. Jiří si dokonce po několika letech opět nasadil harmoniku a zahrál a zazpíval společně s námi několik českých písniček. Setkání vygradovalo emotivně ve chvíli, kdy Jiří projevil přání zazpívat si oblíbenou Masarykovu Ach synku synku při které si nasadil na hlavu typickou Masarykovu kšiltovku.
Tři dny jsme natáčeli svoje druhé CD v soukromém nahrávacím studiu Kfira Korena v Kfar Yoně. Nahrávalo se dvěma akordeony, nově i perkusním vozembouchem, který si Zdeněk pracně dovezl do Izraele v rozloženém stavu. Zazní i kytara a nově ženský vokál Katky. Kromě známých, nově nastudovaných lidových písní nahrávka obsahuje i dvě původní písně jičínské, autorů Stanislava Hylmara a Františka Šorejse.
Našli jsme si i přes velmi nabitý program čas také k návštěvě míst, které musí vidět každý návštěvník Izraele. Kromě celodenní návštěvy Jeruzaléma, kde jsme se zastavili také u Zdi nářků, navštívili i města Netanya, Zikhron a Qaesarea. Svá těla jsme smočili nejen ve Středozemním, ale i v Mrtvém moři.
Jedenáct dní je skutečně velmi málo na to, abychom v Izraeli zahráli všem zájemcům a abychom blíže poznali pro nás tuto stále ještě tajemnou a exotickou zemi. A nejenom proto by se rádo ŘQ do Izraele znovu v budoucnu vrátilo.
Na závěr je nutné velmi poděkovat našemu izraelskému příteli a příležitostnému spoluhráči, Pavlu Korenovi a celé jeho rodině, díky jehož zprostředkování mohla vzniknout tato zajímavá zahraniční cesta. Pavel se nezištně postaral nejen o ubytování, stravování a dopravu po tamních akcích, ale také nás hudebně doprovázel na svůj elektronický akordeon Roland a ochotně tlumočil a seznamoval nás s životem v Izraeli.
(lk+on)