……mimořádně a výjmečně bez kmenových zpěváků jsme se zúčastnili vernisáže na zámku Humprecht, kde sedm moc šikovných žen vystavuje svá umělecká dílka. Místu i akci jsme přizpůsobili i repertoár.
Obvykle to neděláme, ale dostali jsme děkovný dojemný dopis a dovolili jsme si ho zde zveřejnit.
Dobrý den, pane Kučero,
konečně jsem se vzpamatovala po té velké sobotní vernisáži a trochu si za chládku srovnala myšlenky v hlavě. V tom horku to prostě nešlo!
Ještě jednou bych Vám, Vaší paní a manželům Korenovým ( paní se možná jmenuje jinak, ale Vy mi jistě rozumíte) , poděkovala za ten přeúžasný sobotní zážitek.
Pro mě to bylo opravdu neskutečné. Výběr hudby mě dostal! Já se poctivě snažila celý týden nacpat si do hlavy slova písně Jeruzalém – no, zůstal mi tam jen refrén, ale i tak, bylo to prostě báječné.Možnost přidat se se svým pobrukováním.
Sbor z Nabucca byl fantastický – je zvláštní, že se s ním setkávám celý život, a to zrovna ve chvílích , které se později ukážou jako mimořádně významné. Poprvé jsem ho slyšela jako malá v Národním divadle když jsem tam byla s rodiči na Nabuccu, otravovala jsem se tam, jako každé malé dítě, ale ta hudba mě tehdy naplnila. Pak jsem ho slyšela v Tatrách, cestou ze Štrbského plesa na Popradské. Hudba se rozléhala po horách, někdo hrál na trubku a pak se na Popradském ukázalo, že to hrál na cintoríně někdo svým mrtvým kamarádům, horolezcům…
Naše rodina si ji vždy přála zahrát na pohřbech, takže nás provází i ve smutných chvílích a dává nám naději…
Měla jsem příležitost slyšet Nabucco ve Veroně v amfiteátru. Bylo to jiné, ale pěkné.
Kupodivu na Humprechtu jsem nebyla dole v sále, když zněla, ale byla jsem naprosto sama – na schodišti- a tak jsem si užila o samotě tu nádheru, jak se rozléhá.
Všechna hudba byla skvělá, zpěv paní Korenové byl jímavý, skvělý byl zpěv Vaší paní, protože neznalým přiblížil o čem píseň je. te´d posílám všem známým odkazy na to co to vlastně bylo za hudbu, atd.
Prostě a jednoduše Vám všem ještě jednou děkuji! jsem ráda, že jsem se s Vámi všemi mohla setkat a doufám, že to nebylo naposledy, byla to pro mě i mé kolegyně, včetně mých přátel kteří přišli, velká čest!
Včera jsme si z legrace říkali s kolegyní Renatou Stehlinovou, to byla ta kteá mluvila za nás a pro slza pak nemohla…, že až se třeba jednou s těmi našimi „hadry“ dostaneme vystavovat na Staroměstskou radnici, tak zahájení bude jedině s Vámi a Jarmilou.
Ta kratičká chvíle kdy jsme všichni stáli proti sobě a tekly nám slzy , kdy jsem měla dojem, že kolem nás není vůbec nikdo a zároveň že se na nás dívá celý svět, ta mi za to opravdu stála. Budu si na ní vzpomínat ve chvílích kdy mi nebude zrovna do zpěvu.
Děkuji Marta B.
