Řehečské kvarteto

….. a my jsme rádi přijali pozvání od příjemných lidiček a spokojenost byla oboustranná.
Nejprve jako obvykle krátká porada. Tentokrát s doktorem Francem. Ano, s tím, jehož spisovatelská soutěž stála u vzniku ŘQ:

Poté se akordeonisti museli trochu rozehřát hrou:

Vlastní představení střídalo mluvené slovo:

S klasickým naším repertoárem:


Hudba graduje a všichni stojí a tleskají:

Poté následoval raut. To my máme rádi:

I tam se hrálo a zpívalo. Již trochu rozverněji:

A došlo i na tanečky:

Foto Ruda Chramosta.

…..byla zahájena 2. září odborným výkladem o hrdinství plukovníka von Stauffenberga a dopadem atentátu na zúčastněné. Náš kolega Pavel byl osloven panem Kindermannem, zda-li by svou hrou nepomohl výstavu obohatit. Protože to je opravdu kamarád a máme v záloze několik vhodných písní s válečnou tématikou, překvapili jsme trochu pořadatele a asi i diváky. A podle potlesku to bylo překvapení příjemné. Pro obě strany.

Pavel vítá přítomné:

Libor recituje zhudebněnou báseň Simonova:

Eliška zpívá sólo a hebrejsky písničku „Halikha Le Kesariya“ jako svoji velice úspěšnou premiéru, a potom klasicky „Zlatý Jeruzalém“:

Děkovačka pana Kindermanna šla od srdce:

Nejprve se musel trochu upravit šipkou poutač:

Plakát směřoval kolemjdoucí do zámeckého parku, kde nás už čekala pohádková postava:

Mančina sukně krásně ladila Liborovi s akordeonem, možná i trochu s jeho vousem:

Zazpívala si s námi i skupina děvčat z Prahy:

….. ŘQ nemohlo chybět, v poslední prázdninový víkend.
Poutač lákal kolemjdoucí:

A že těch kolemjdoucích bylo. Olda je vítal:


Klasická momentka z pod brány:

Akordeonové sólo:

Příjemné hraní mezi milými lidmi:

Pavel si opět zahrál sólo:


A místní paní si k našemu překvapení zazpívala hebrejsky:

Po dvou letech jsme obdrželi opět milé pozvání od místních hasičů a domkářů. Hráli a zpívali jsme v nejsilnější možné momentální sestavě:

Na pomoc, protože se jednalo o představení i pro dětičky nastoupil i čtvrtý harmonikář Matěj Bártů vedený paní Kateřinou:

Pavel sestoupil z výšin pódia k nejmenším a nechal si i na akordeon sáhnout:

Jeden z místních pánů vyzval galantně naši zpěvačku na taneček:

Poděkování za pozvání a dobré občerstvení a milé prostředí do Psinic.

Bylo to vystoupení, které nebylo vůbec v plánu. Vyjednali jsme hraní izraelských písní Pavlovi a zpěv Batye na oživení klasické soutěže heligonkářů. A protože tam ještě takto exotický hráč nevystupoval, dostal se na plakáty a pódium. Pavel si z Izraele přivezl jako hosta svého kamaráda z hraní, Rolfiho. My z ŘQ jsme jeli s ním, aby mu nebylo smutno a abychom se podívali na výstavu nových akordeonů firmy Delicia pana Koutného.
A nejenom jsme pokoukali, také jsem si je mohli osahat hrou:

A laskavostí paní Koutné jsme dostali možnost si vzít dokonce jejich nástroje na pódium. A bylo náhle improvizovaně rozhodnuto. Mimochodem, každý z těch hnědých akordeonů s heligonovými basy stojí šedesát tisíc korun.

A když už jsme tam zahráli, tak se zazpíval kousek našeho repertoáru. Opravdu to bylo neplánované, zpěváci neměli proto naše obvyklé ustrojení.

A na závěr jsme zahráli a zapívali mezinárodně, hebrejsky i česky „Zlatý Jeruzalém“, dojemnou písničku, která byla krásně publikem přijata:

….bylo zcela v režii Pavla Korena s manželkou Batyou a ŘQ. Z repertoáru zazněly písničky, které ŘQ zahrálo na svém turné po Izraeli. Pavel Koren přidal vyčerpávající komentáře izraelských písniček, které procítěně zazpívala Batya. Spokojenost posluchačů byla veliká. Pan starosta slíbil opět pozvání.

Nejprve válečná porada pana starosty a ředitele ŘQ a Pavla :

Potom již vystoupení:

Krásnou izraelskou písničku Hakotel hraje na kytaru Pavel a zpívá Batya:

Dostalo se nám té cti a v oficiálním programu JMP 2015 je uveřejněna finální část písničky „Festivalová“, kterou jsme před lety složili ke příležitosti festivalu. A nutno napsat, že se její interpretace vždy setkává s patřičným ohlasem. A protože je v programu i odkaz na naše stránky,zveřejňujeme celý text, pro případné zájemce o společný zpěv. A nutno ještě podotknouti, že ona i mnoho jiných zazní během festivalu také z posledního vagónku pohádkového vláčku, který projíždí ulicemi a který ŘQ obsadí dle harmonogramu uveřejněném v programu JMP a zde v kalendáriu.

FESTIVALOVÁ

Na jičínským rynku, frčí festival,
poběž moje milá, aby neodvál.
// Šátek malovaný, z lásky darovaný,
z lásky tobě daný, aby neodvál. //

Na jičínským rynku, točí kolotoč,
zpívají tlapače a každej ví proč.
// Je tam festiválek, já ti koupím dárek,
já ti koupím dárek, jenom já vím proč. //

Na jičínským rynku, hraje muzika,
zpívá tam Cipísek, Rumcajs i Manka.
// Právě vyšli z lesa, radostí se třesa,
radostí se třesa, zrovna jak Janka. //

Na jičínským rynku, to dneska žije,
každý tou náladou hnedka ožije.
// Mladí, také staří, všichni dneska paří,
všichni dneska paří, noc to přežije. //

Na jičínským rynku žijou pohádky,
kouzla, kejkle, hudba a další hrátky.
// Přijďte popovídat, s námi si zazpívat,
s námi si zazpívat, v městě pohádky. //

na nápěv lidové písničky „Pod našima okny“ otextovalo ŘQ

….a vzpomínka na loňský velice úspěšný pohádkový vláček jako pozvánka na letošní, doufáme ještě úspěšnější…

Plodný den byl zakončen naší hrou pro veselící se veteránisty v autokempu. Mladá tanečnice:



Domluva s vedením pořadatelů na příštím angažmá:

…v Turnově a ŘQ bylo aktivním hostem. Synagoga byla i přes horké počasí zaplněná :

Pavel Koren hrál a Batya Koren zpívala:

Olda něco málo řekl o naší cestě po Izraeli:

Libor zarecitoval do dojemné hry Pavla báseň Konstanina Simonova „Čekej na mne a já se vrátím“:

Zlatý Jeruzalém zpívala napřeskáčku Batya hebrejsky:

A Katka zase česky :

Na písničku „Ach synku synku“ Pavel použil památeční harmoniku Jiřího Blocha na kterého jsme všichni při zpěvu této písničky s pohnutím vzpomínali. Poznali jsme ho při naší návštěvě Izraele jako velmi charismatickou a statečnou osobnost:

Pavel v sobě nezapřel pedagoga a učil posluchače hebrejskou písničku:

Statečný posluchač byl vtažen do vystoupení také:

Pavel obvykle při hře na akordeon nezpívá. Toto je jeden okamžik, kdy byl vtažen do víru vystoupení:

Děkovačka na závěr byla opravdu velmi srdečná:

Děkujeme autorce fotografií Milušce Hlůžové.

Od pana starosty jsme dostali důležitý úkol, vítat u vchodu do areálu školy rodáky při prezentaci. A tak jsme se do vítání hudebně zapojili:

Veteráni odpočnutí po nočním focení se sjeli k výstavě na náměstí v Jičíně. I tam jsme pro ně zahráli:

Hráč na akordeon má privilegium, že je mu společensky dovoleno si při hře sednout. Proto si vozíme svoje skládací sedátka:

A když skladba graduje, tak si stoupneme:

Každopádně jsme si to pěkně užili:

Takhle se zpěváci chystají na zpěv písničky „Nešahej mi na kolínko“:

A nyní zpěv graduje praktickou ukázkou:

A trocha toho zahrození fotografovi Zdeňkovi Horákovi, našemu kamarádovi, jemuž tímto děkujeme za poskytnutí žánrových fotografíí:

Nejprve jsme hráli v autokempu, vítal Olda:

Poté jsme rozbalili staré pecky:

Hudební souboj akordeonistů:

Skončil jako vždy smírem :

Pěkně jsme si to užívali:

Poté jsme přešli do ulice Pod Koštofránkem k naší známé Ševcovně a tam bylo hodně fotografování a samozřejmě hudby:

Největší účastník zájezdu:

….. za přítomnosti mnoha desítek lidí a ŘQ k tomu zahrálo, pan starosta a pan ornitolog Kverek promluvili a počasí nám opět přálo:

Potom přišla houslistka Anička a zahrála krásnou árii:

A my jsme ji oslovili a hned se k nám pěkně přidala, vůbec se nebála ani nestyděla. Bylo to opravdu poprvé a hned spontální a doufáme že ne naposledy. Máme slíbenou spolupráci. Anička umí :

Takhle pěkně na zelené louce se hraje slavíkům i lidem:

A lidiček přišlo opravdu hodně a pěkně poslouchali:

A Zdeněk půjčil svůj nástroj:

A trocha fotografování muzikantů:

A pózování i s panem ornitologem u cedulky:

….. je vždy 21. června ať je pěkně nebo prší. Tak to vyšlo i letos a v době, kdy jsme hráli my, tak zrovna svítilo sluníčko a kolemjdoucí se usmívali:

Přišel se podívat s maminkou a sestřičkou i Kamil s housličkami a zahrál si jedno sólo:

Potom s námi i zpíval. Před branou svítilo a hladilo sluníčko:

Hudba zněla Jičínem celé odpoledne i večer, to my ale už museli odjet do Slavičího háje.

Toto jest objekt zájmu:

Nejprve mluvil pan starosta:

Potom světil pan jáhen. Aparaturu skromě a promptně zapůjčilo ŘQ:

Zpěváci se dobře bavili:

Ale potom už jsme hodně hráli:

Občas se přidali i místní pěvci:

A hostina to ukončila:

…. patří k sobě. Cestou jsme potkali i parní stroj:

ale dojeli jsme raději klasicky, autem. A hned bylo vítání:

a potom jsme hráli i dětem:

i dospělým a okolojdoucím:

a pomohl i flašinetář pan Janeček:

a pozvání na podzim je na světě, viz naše kalendárium na letošek.

….. krásnou reakcí na naše vystoupení z Mimoňského muzea od paní pořadatelky:

Děkujeme za hudební doprovod naší výstavy v Mimoňském muzeu ..nemělo to chybu,byli jste úžasní-tohle muzeum ještě nezažilo..moc děkujeme

a z minula jsme četli:
..výstava betlému v Mimoňském muzeu:-)..Vaše písničky umí pohladit po duši-a snad každý si pobrukoval..pokud si vzpomněl na dávno zapomenutá slova:-)
4. prosinec 2014 v 4:54

…..paní Lenko, tak tohle se moc hezky poslouchá a rádi zase někdy přijedeme.

ŘQ

Nejprve jsme si zahráli v arkádách na prezentaci neziskových organizací.
Přišel se na nás podívat i pan Hylmar Stanislav, od kterého máme v repertoáru písničku „To jičínské stromořadí…“

To jičínský stromořadí pěkně zelený,
tam vždy na mne čekávalo mé potěšení.
Už tam nechodí, s jiným se vodí,
ať pánbůh potrestá holky nevěrný.

U kasáren pod lipami stojím na stráži,
moje milá se tam večer s jiným prochází.
Ať si ji má rád, jinej kamarád,
mám hezčí holku v rezervě, tak se můžu smát…….

asi můžeme prozradit, že to autobiografický text.

Dalším hostem byl malý houslista, který si s námi zahrál na náměstí již minule a evidentně se mu po nás stýskalo, tak si to zkusil opět:

A tento obrázek je již z dvorku Pod Koštofránkem u manželů Wildových:

poslední dvě fota jsou z aparátu Vlaďky Wildové, jinak provozovatelky webu:
„Dobré zprávy z Českého ráje“

…co byly nalezeny na půdách zdejších domků. A k tomu skvělý pořadatelský tým a pozvání našeho uskupení a co více si přát, než dobré a spolupracující publikum, které se podaří vtáhnout do naší produkce a posléze již není skorem znát, kdo baví a kdo je baven. A o to jde především.

Nejprve si bratři přezpívali premiérovou písničku:

Poté již nastala prohlídka výstavy:

Vděčné posluchačky a zpěvačky:

Krátká instruktáž a :

pořadatelky se staly též bavičkami:

Zdeněk opět zapůjčil svého „Kašpara na tyči“:

Došlo i na taneček:

Zase někdy v Mimoni.

….na které hraje již podesáté Řehečské kvarteto. Plný sál a atmosféru pohody je vidět na přiložených fotografiích:

Štěpán Folprecht, syn naší houslistky Hany pod vedením matky se poprvé zúčastnil hraní v kapele:

Naše skupina v plném nasazení:

A také fotečka na památku:

Bratři ve vestičkách:

Oldřich si chytil kuřátko:

v Grand Hotelu Praha v Jičíně se 31. března loučil s místní pípou, kterou má tak rád. A bude se věnovat své pracovní činnosti v cizině. Osiřelý výčep mu vystrojil péčí pana majitele rozlučkový večer a nabídl kančí gulášek a okořenil jej hudbou ŘQ. Protože jsme věděli, že jsou všechna místa rezervována, tak jsme povolali třetího harmonikáře, Štefana, který přispěl k tomu, že koncert tří akordeonů najednou řádně pivnici ozvučil. Takže letos poprvé, ale určitě ne naposled v Grandhotelu Praha, a pro vás na fotografiích:

Pavel hraje sólo vděčným posluchačům:

„Mazlík“ Honza v plné práci:

Nějaké podpisy na zlatou pípu:

A závěrečná fotečka na památku:

Použito některých foto s laskavým svolením pana Petra Sejkory.

….nás přivítal zasypaný sněhem a ofukoval nás silný vítr. Uvnitř domu, nebo spíše zámečku, ale bylo teplo a vstřícná atmosféra obyvatel. Letos poprvé s námi hrál náš kamarád a hostující člen ŘQ Pavel Koren z Izraele. Odpoledne se vydařilo a dostalo se nám pěkného potlesku. Zase se přijdeme podívat a hlavně zahrát.

Oldřich si vyzkoušel „křeslo posluchače“ při jedné orchestrální vložce harmonikářů.

……procházku s maskami a milými lidmi. Letos se jich sešlo opravdu mnoho.
Pohled na seřadiště masek a jejich rejdy:

Oldřich, jak se zdá, dirigoval svým zpěvem i průvod :

Zahráli jsme si i před, a po starostovu projevu, ten si s námi i pěkně zabubnoval :


Masky zaplnily celou ulici v Brništi dlouhým průvodem. V čele hudba:

..a máme snad prý i pozvání na příští ročník.. Takže za rok v Brništi ahoj.!!

….po krátké zimní přestávce nechyběli. Po pauze, která byla nejenom odpočinková, ale i studijní, neboť jsme nastudovali některé nové, známé i méně známé písničky na obohacení repertoáru jsme letos poprvé veřejně vystoupili.Takže vítejte na krátké procházce trhy:

V našem podání poprvé veřejně v zazněla rozverná lidová: “ Maminko, šofér jde k nám“ kterou jsme dostali v notové podobě od našeho kamaráda Štefana a kupodivu, posluchači ji znají. Teda někteří, ti starší a pokročilejší ….

Hráli jsme vedle stanů, kde byla nabízena dobrá zabíjačková jídla a stála zde fronta a tak jsme se snažili to čekání na baštu přítomným zpříjemnit.


Dokonce se nám podařilo vyzkoušet z umění hrát na housličky jednoho šikovného okolojdoucího a nestydícího se začínajícího muzikanta…. kdo ví, třeba jednou našeho pokračovatele… 🙂

Končí krátká obrázková prezentace a přijďte si nás někdy poslechnout „naživo“.

…. to je setkání rodáků, letos již patnácté výročí a ŘQ. Obrázky nafoceny pěkně zespoda, kde je slyšet naše hudba po celém náměstí a potom i nahoře ve věži, kde se u svařeného vína pěkně zpívalo a diskutovalo. Tak zase za rok, páni pořadatelé….