Od nepaměti se všichni kumštýři a umělci snažili dostat na zámek, aby zahráli panstvu. Nám se to dnes podařilo. V Jičínském zámku – přesněji v galerii muzea byla 5.6.2010 vernisáž výstavy „ Jak se točí Fimfárum“ a ŘQ bylo při tom.Jak už se stalo dobrým zvykem, ŘQ zahrálo nejdříve pro přicházející na velkém nádvoří. Foťáky cvakaly jako splašené.
Chvíli jsme se kochali myšlenkou, že Jičíňáci si chtějí dát do rodinném alba ŘQ. Bylo to ale spíše využití příležitosti k pořízení fotografie známé osobnosti. Na lavičce za námi totiž seděl pan Ota Jirák, popíjel minerálku a občas si s námi některou zanotoval.
Jakmile v galerii skončilo vítání občánků a zářící rodičové vesele pohazující dětmi v autosedačkách do rytmu naší Řehečské balady odcházeli, nahrnuli jsme se do foyer galerie. Úvodní slovo měl samozřejmě ředitel muzea, po něm promluvili tvůrci filmu: producent Martin Vandas a režisérka Vlasta Pospíšilová. A pak už jsme se zaposlouchali do zvučného hlasu Oty Jiráka, který nám přečetl Werichovu pohádku „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob“ napsanou pouze jednoslabičnými slovy.
Po pohádce už byla galerie se svou rozlehlostí a vznešeností jenom naše.
Jako první jsme dali Werichovu „Narodilo se štěně“ a po ní novinku v našem repertoáru. Naše zpěvačka-textařka(to jako já) napsala na melodii písně Andulko šafářova slova šitá na míru výstavy. Zvláště konečný verš: „je za tím velký kus práce-pod názvem animace“ vyvolal v řadách tvůrců úsměv a souhlasné pokyvování.
Potlesk byl velký. A nejen to. Dostali jsme dárečky a květiny. Zpěvačka dostala jednu přímo z rukou pana producenta s poděkováním za milé překvapení v podobě originální písničky. (Další zkoušky se tedy ruší, protože přinejmenším než kytice uvadne, bude Dana chodit s nosem tak nahoru, že neuvidí na stojánek s notami. )
Výstava se otevřela pro veřejnost a my ještě zahráli mezi loutkami. Pak se se všemi rozloučili, vzájemně si poděkovali a jako jeden muž tedy v našem případě jako jeden muzikant odjeli na oběd.
Každý potlesk bohužel jednou utichne, i ten náš. Takže odvolávám, co jsem odvolala. Zkoušky být musí. I ta nejhezčí písnička se jednou ohraje a chceme-li slavit úspěch častěji, musíme vymýšlet další texty, nacvičovat nové písničky, pilovat ty starší, protože nejen za natočeným filmem je „velký kus práce.“
A na závěr si ještě dovolím odhadnout, co by o panu O. Jirákovi napsal pan Werich.
Ota je chlap
Ten chlap má hlas
A vzal si list
a z něj šel číst.
Kéž měl by čas
a čet nám zas
už pro ten bas.
-db-