Pro nepracující důchodce, či pracující pochůzkáře hrálo ŘQ v oslabené sestavě v páteční dopoledne na Žižkově náměstí. Jičíňáci nejsou zvyklí se při honbě za nákupem v akci zastavit, možná mají strach, že každá sranda něco stojí, a tak postáli jen občas. Stánkaři ale zpestření uvítali a domlouvali s výkonným ředitelem další angažmá.
Odpoledne znělo mezi stánky ŘQ už v plné sestavě. Zpívat na ulici je v mnoha ohledech úplně jiná muzika. Hlasivky je nutno napnout až na hranici ječení a mrznoucí prsty donutit k poslušnosti. Přesto jsme zvládli zazpívat nejednu starou a osvědčenou i novou a neohranou.
Paní prodavačka z elektry nás chválila a dožadovala se opakování. Bohužel v sobotu lukrativní místo mezi stánky se symboly jara obsadil cizí harmonikář vyššího věku a ambicí. Samozřejmě že bychom jako hudební těleso o čtyřech členech Milkovičana převálcovali a vynesli ze Žižkova náměstí v zubech, byť měl kromě harmoniky i jakýsi buchobřink, kterým by mohl zaútočit na citlivá místa naší skupiny.( To jsou bezesporu housle, proslýchá se, že prvního houslistu stály dost peněz a zpěvačka, ta ho stojí dost peněz určitě.) Jsme však skupinou mírumilovnou a tolerantní, a tak je nám přímé násilí cizí. Pokusili jsme se sehnat pořadatele a ujasnit si, kdo byl vlastně pozván. Marně. Pořadatelé nikde, harmonikář neunavitelný, nezbylo nám než naše fanoušky zklamat a vyklidit pole.
Ale nezoufejte, příště si už za to necháme zaplatit a tudíž si někdo pohlídá, abychom měli kde vystupovat:-)
-db-