V sobotní a trochu upršené odpoledne doprovodilo ŘQ už přesně po hodněkáté literární soutěž Řehečská slepice.
Nejen že jsme si zahráli, ale musím říct, že jsme se i notně nasmáli a dozvěděli se mnoho informací o naší krásné Řehči, které nám dosud byly utajeny. Hned zítra se půjdeme podívat na obří byť trochu radioaktivní ředkvičku pana Motyčky a děti musím poučit, aby si rozhodně netrhaly přes plot generála Gumy granátové jablko.Václav se tentokrát projevil trochu jako škrt a dovolil nám mezi každou scénkou jen jednu písničku. Vystupování chtiví členové ŘQ si ale našli příležitost jinde: harmonikář vymyslel vlastní cenu-plechového kohouta, kterého po zralé úvaze věnovalo ŘQ ředitelce knihovny Janě Benešové za celoživotní podporu. Výkonný ředitel Olda pomáhal se scénkami, první houslista doprovodil předávání cen fanfárou. Právě pro houslistu jsou pauzy mezi písničkami náročné, protože se potřebuje dostat do hudebního varu a v mezičase nám vychládá.(Aby nevychladl moc, o to se snažila zpěvačka vřelým slovem a čajem.) Harmonikář pauzy naopak přivítal, protože se doma účastní programu Nucené práce a měl zablokovaná záda(možná nevíte, že harmonika váží 14 kg).
Nejaktivnější jsme ovšem byly po poslední písničce, kdy se otevřel přístup k občerstvení. Štěstí, že stůl se zákusky byl ukryt za hradbou nadšených diváků. Jinak by ŘQ místo rozléhajících se tónů zaplnilo sál rozstřikujícími se slinami.
Tak zase za rok! Přijedeme, zazpíváme, ochutnáme. Bude co, protože další ročník má název GASTRO ŘEHEČ 2011 aneb Slepičí hody! (Já coby vegetariánka tajně doufám, že tam bude alespoň jedna pečená tofu-slepice.)
-db-